O výstavě

Žádný jiný region na evropském kontinentu nezkusil za posledních dvacet let tolik jako severní Kavkaz. Dvě ničivé války, terorismus, do současnosti všudypřítomné násilí a nespravedlnost. Ani dnes přitom situace na tomto kousku země na hranicích Evropy zdaleka není mírová a lidé se dál oprávněně bojí o svoji bezpečnost.

Současnost lze sotva srovnat s válečnými lety, kdy v Čečensku kvůli bojům přišly o život desítky tisíc civilistů a celé části měst byly vybombardovány. Hlavní město Čečenska Groznyj bylo sice za poslední roky honosně zrekonstruováno, za novými fasádami ovšem dál panuje strach. Kdykoli si pro kohokoli mohou přijít a člověk prostě zmizí. Není koho se dovolat, často se ani nedá zjistit, co se přesně stalo. V Čečensku vládne Ramzan Kadyrov a na něm i na jeho ozbrojených jednotkách, tzv. kadyrovcích, lpí nejedno obvinění z mučení a dalších hrůzných zločinů. Neexistují svobodná média, nezávislé soudy ani policie – všechno je podřízeno Ramzanu Kadyrovovi. Čečensko lze v míře totalitnosti považovat v rámci severního Kavkazu i Ruska za extrém, nicméně k mučení, únosům či mimosoudním popravám dochází i v ostatních regionech severního Kavkazu. V posledních letech především v Dagestánu, kde armáda a policie bojují s, ať už skutečnými či domnělými, vzbouřenci, kteří chtějí republice vtisknout přísně islámský charakter. Časté jsou tam mimo jiné přestřelky, výbuchy i operace za použití těžké armádní techniky.

Čečensko, Dagestán, Ingušsko – problémy každé z republik severního Kavkazu se v mnohých ohledech liší, společným jmenovatelem je ovšem beztrestnost bezpečnostních složek státu, která v tamních společnostech kumuluje pocit nespravedlnosti a bezmoci a jen komplikuje a oddaluje skutečné řešení problémů regionu. Jak upozorňují ruští obhájci lidských práv, mučení, vraždy i mizení lidí jsou umožněny právě tím, že se bezpečnostní složky státu v praxi nemusejí řídit zákony – jsou totiž v tomto kryti nejvyšším vedením státu. Jedinou naději na spravedlnost, jakkoli zpožděnou a poněkud vzdálenou, představuje Evropský soud pro lidská práva, který je zavalen žalobami z Ruska, a velkou část z nich tvoří právě případy z Čečenska a dalších republik severního Kavkazu.

Na rozdíl od dřívějších dob je dnes ovšem pro místní obhájce lidských práv, kteří se snaží i v těžkých podmínkách nalézat spravedlnost, daleko složitější k problematice severního Kavkazu přitáhnout mezinárodní pozornost – a právě touto výstavou bychom rádi přispěli k jejich snažení.