Zastřelena

Natálie Estěmirovová

Obhájkyně lidských práv Natálie Estěmirovová byla podle svědků unesena 15. července 2009 poblíž svého domu v Grozném. Její tělo objevili týž den odpoledne s několika střelnými ranami na hlavě ve vesnici Gazi-Jurt v Ingušsku. Její smrt způsobila bolest jejím blízkým, kolegům i všem ostatním, pro které byla za svého života mnohdy jedinou nadějí na nalezení pravdy.Byla původně učitelka dějepisu z čečensko-ruské rodiny v Grozném, ale už během první čečenské války začala pracovat jako novinářka v Čečensku. Přinášela odtud informace o průběhu války a stovky snímků obětí, především dětí. Od začátku druhé čečenské války spolupracovala s ruskou organizací na ochranu lidských práv Memorial a zabývala se únosy a vraždami čečenských civilistů.Estěmirovová byla svou činností nepohodlná a čečenský prezident Ramzan Kadyrov jí opakovaně vyhrožoval. Nepříjemný pocit z jednoho z takových rozhovorů ji v roce 2008 přesvědčil, aby několik měsíců strávila v bezpečí v zahraničí. Na podzim se vrátila do Čečenska a pokračovala v aktivní lidskoprávní činnosti.

Nikdo z jejích kolegů ani blízkých nepochybuje o tom, že šlo o vraždu na objednávku. A jako u většiny těch, které postihl podobný osud, nebyl stále potrestán vrah. Ani objednatel.

Open

estemirova-thumb zarema-thumb

Zmizela

Zarema Gajsanová

Vyšetřování zmizení Zaremy Gajsanovové je ukázkou nečinnosti a sabotáže ruských vyšetřovacích orgánů. Při vyšetřování zločinu, na němž se podíleli zástupci státu, docházelo k falšování důkazů a falzifikátoři zůstali nepotrestaní.Padesátiletá Čečenka Zarema pracovala v sousedním Ingušsku pro humanitární organizaci na pomoc uprchlíkům Danish Refugee Council. Domů do čečenského Grozného přijela pracovně 31. října a chtěla přespat v jinak neobývaném rodinném domě. Zarema byla ten samý den unesena při speciálním zásahu, který ozbrojené složky provedly proti vzbouřencům na jejím pozemku. Operaci velel sám čečenský prezident Ramzan Kadyrov. Maskovaní muži Zaremu v průběhu zásahu naložili do terénního vozu značky UAZ a odvezli ji neznámo kam. Od té doby její rodina o jejím osudu nic neví.

S datem podání oznámení o Zaremině zmizení bylo podle důkazů obránců lidských práv manipulováno. Nedůsledným vyšetřováním případu se zabývá Evropský soud pro lidská práva. Rusko u něj žaluje matka Zaremy Lída Gajsanovová.

Open

zarema-thumb ZAREMA_01b ZAREMA_02 ZAREMA_03b ZAREMA_04

Zmizel

Abdul-Jezit Aschabov

Rodina Aschabovových v roce 2009 beze stopy ztratila invalidního syna Abdul-Jezita. Aschabovovi se zřejmě ocitli v hledáčku bezpečnostních složek kvůli válečné minulosti dalšího syna, Jusupa. Ten ve válce v letech 1999-2000 bojoval proti federálním vojskům. K ozbrojeným skupinám se po válce nehlásil, ale nežil s rodinou na své trvalé adrese. Jusup byl zabit během speciálního zásahu v centru čečenského města Šali 28. května 2009. Na místo tehdy přišel identifikovat tělo jeho otec. Nad mrtvolou syna ho, podle jeho svědectví, maskovaní muži zbili, první udeřil tehdejší náčelník místní policie v Šali Magomed Daudov, zvaný Lord.

Později v létě, 5. srpna ve tři hodiny v noci, přišli k Aschabovovým domů maskovaní muži. Představili se jako Federální bezpečnostní služba a Abdul-Jezita odvezli přímo z domu neznámo kam. Později se rodina dozvěděla, že Abdul-Jezita patrně protiprávně zadržují na policii v Šali.Abdul-Jezit je nezvěstný dodnes. Vyšetřování jeho zmizení bylo zastaveno, „protože nelze určit osoby, které by bylo možné obvinit“. Bývalý náčelník ze Šali, Lord, se mezitím stal šéfem kanceláře čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova.

Žaloba Aschabovových u Evropského soudu pro lidská práva čeká na posouzení.

Open

ASCHABOV-thumb ASCHABOV01b ASCHABOV02 ASCHABOV03 ASCHABOV04

Zmizel

Sajd-Salech Ibragimov

Při vyšetřování zmizení Sajd-Salecha Ibragimova byli svědci i poškození vystaveni nátlaku. Vyšetřovatel vyhrožoval matce uneseného mladíka, že pokud bude poskytovat pravdivé údaje o tom, co se stalo, dostane celou rodinu do nebezpečí.

Unesený Sajd-Salech podle všeho věděl, že se na rodinném statku ve vesnici Gojty přes noc skryli tři vzbouřenci. Další den, 21. října 2009, dva z ukrývajících se mužů přišli o život při speciálním zásahu bezpečnostních složek. Zabili je příslušníci takzvaného naftového pluku a dalších bezpečnostních složek, třetí vzbouřenec utekl. Při akci zemřel jeden policista.

Sajd-Salecha, který o úkrytu vzbouřenců věděl, chytili na ulici v Grozném a převezli ho k naftovému pluku. K pluku povolali i Sajd-Salechova strýce Adnana. V místnosti velitele pluku Šaripa Dělimchanova strýc Adnan naposledy viděl Sajd-Salecha. Vyšetřovatelé později naznačili, že svědectví strýce Adnana, o tom, co viděl v Dělimchanově kanceláři, by rodinu dostalo do velkých problémů.

Osud Sajd-Salecha je dosud neznámý a 3. dubna 2010 bylo trestní stíhání odloženo, „protože nelze určit osoby, které by bylo možné obvinit“. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku uznal Rusko odpovědným za neefektivní vyšetřování a uznal, že v případě Sajd-Salechova únosu došlo hned k několika porušením úmluvy o lidských právech.

Open

IBRAGIMOV-thumb IBRAGIMOV01 IBRAGIMOV02 IBRAGIMOV03 IBRAGIMOV04

Odsouzený

Sulejman Edigov

Sulejman Edigov byl v květnu 2014 odsouzen ke čtrnácti a půl roku vězení za pokus o vraždu policisty a neoprávněné nakládání se zbraní. Sulejman svou vinu popírá, tvrdí, že přiznání si bezpečnostní složky vynutily mučením. Sulejmanův případ nemá v ruském soudnictví obdoby, neboť během soudního procesu se v listopadu 2013 zřekl případu soudce Vachid Abubakarov. Uvedl, že na uznání viny Edigova tlačil ministr vnitra Čečenské republiky a jeho rozsudek by tak jako tak byl zaujatý.Edigov v Čečensku nežil od roku 2009. V srpnu 2012 přijel domů prodat auto. Dne 3. srpna ho před mnoha svědky odvezli maskovaní muži a drželi ho v okresním oddělení policie až do 12. září, kdy měl být podle oficiálních záznamů zadržen. Během této doby byl mučením donucen k přiznání, které posloužilo jako jeden z mála důkazů jeho viny v soudním procesu, který mu vynesl 14,5 let. Případ ještě čeká na projednání odvolání k Nejvyššímu soudu Ruské federace.

Čtrnáctiletý trest už tedy vynesl soudce jiný. Odstoupivší soudce Abubakarov shromáždil ale dostatek důkazů o tom, že Sulejmana Edigova v roce 2012 během čtyřicetidenního nezákonného zajetí mučili elektrickým proudem. Prsty na rukou mu obmotávali hliníkovými drátky a pouštěli do nich proud. To Sulejmanovi způsobilo hnisavé rány na prstech a v jejich okolí.

Open

EDIGOV0-thumb EDIGOV01 EDIGOV02b EDIGOV03 EDIGOV04

Odsouzený

Ruslan Kutajev

Aktivní obránce lidských práv, bojovník za lepší čečensko-ruské vztahy, muž zralého věku Ruslan Kutajev se v únoru 2014 dostal za mříže kvůli údajnému držení drog. Stalo se tak poté, co zorganizoval konferenci k sedmdesátému výročí stalinských deportací kavkazských národů. S konáním akce nesouhlasil čečenský prezident Ramzan Kadyrov.Po skončení konference organizátorům volal vedoucí Kadyrovovy prezidentské kanceláře Magomed Daudov, zvaný Lord, a všechny pozval na schůzku s prezidentem. Ruslan Daudovovu výzvu neuposlechl. Den na to, 20. února 2014, byl zatčen. Podle oficiální verze ho příslušníci bezpečnostních složek náhodně prověřovali ve vesnici Gechi. Při osobní prohlídce v zadní kapse abstinenta a nekuřáka Kutajeva našli tři gramy heroinu. Během zadržení byl mučen a nucen k doznání.

Kutajevovi hrozilo až 12 let vězení. Dne 7. července 2014 byl odsouzen k čtyřem letům odnětí svobody. Kutajev a s ním i mnoho obránců lidských práv z Ruska jsou přesvědčeni, že proces souvisí se současnou tendencí ruské vlády diskreditovat opoziční politiky, ochránce lidských práv či aktivisty.

Open

KUTAYEV-thumb KUTAYEV01 KUTAYEV02 KUTAYEV03 KUTAYEV04

Zastřelen

Umar Israilov

Umara Israilova zřejmě stálo život to, že vypovídal o násilnostech páchaných takzvanými kadyrovci, jednotkami přímo podřízenými čečenskému prezidentu Ramzanu Kadyrovovi. Sám byl totiž krátký čas členem Kadyrovovy ochranky, tedy člověk zevnitř. Umar Israilov byl ve Vídni 13. ledna 2009 zavražděn za bílého dne. V roce 2010 byla rakouskou justicí odsouzena trojice pachatelů na 16 let, 19 let a na doživotí. V obvinění byl zmíněn Ramzan Kadyrov jako osoba přímo spojená s vrahy.Když první čečenská válka začala, Umarovi bylo třináct let.Ve druhé válce se přidal ke vzbouřencům. V roce 2003 ho zajali kadyrovci – tehdy již stoupenci kremelské politiky. Po dlouhém mučení se přidal k nim, aby si zachránil život.

V roce 2004 Umar i s manželkou opustil Rusko a získal v Evropě politický azyl. Tehdy bezpečnostní složky zadržely jeho otce. Držely ho 10 měsíců v domnění, že donutí Umara k návratu. Starého muže mučili a také byl svědkem mučení jiných. Nakonec měl ale to štěstí, že byl propuštěn – respektive o dvacet kilo lehčí vyhozen z auta před domem. Ruská prokuratura po něm později požadovala, aby tvrdil, že deset měsíců mučení si vymyslel, protože chtěl čas trávit s milenkou.

Otec i syn podali v roce 2006 žaloby k Evropskému soudu pro lidská práva, protože ale soud nevěděl, kde se nacházejí, nemohl je dále vyslýchat a případy neotevřel. Umar poskytl mnoho detailů a materiálů deníku The New York Times, který se tématem násilí kadyrovců zabýval.

Open

ISRAILOV-thumb ISRAILOV01-oprava ISRAILOV02 ISRAILOV03 ISRAILOV04

Zmizel

Omar Valibagandov

Dne 22. srpna 2013 Omar Valibagandov odjel autem do bývalé práce, aby si vyzvedl peníze, ale domů se nevrátil. Telefon nebral. Příbuzní Omara bezvýsledně hledali a týž den podali oznámení příslušným orgánům. Další den se příbuzní z neoficiálních zdrojů dozvěděli, že Omar je v městské nemocnici v dagestánském městě Izerbaš. Vydali se tam 24. srpna a z nemocničních záznamů zjistili, že Omar byl v nemocnici přijat brzy ráno 23. srpna s řeznými ranami, modřinami, pohmožděninami a známkami po elektrošocích. Podle slov lékařů byla Omarovi poskytnuta potřebná péče a asi za hodinu prý do nemocnice přijeli příslušníci policie a odvezli Omara neznámo kam.Záznam z nemocniční kamery se Omarově rodině nepodařilo získat. Jsou k dispozici svědectví, že v nemocnici byl sám náčelník místního oddělení policie Ruslan Daudov. Existují také záznamy z pouličních kamer, které zachycují neznámé muže, jak manipulují s automobilem, jímž Omar odjel z domova. Případ Valibagandova se začal vyšetřovat až po intervenci ruského ombudsmana. Zatím bezvýsledně.

Omar byl vyznavačem salafistického směru islámu, který ruská státní správa považuje za podhoubí teroristů.

Open

VALIBAGANDOV-thumb VALIBAGANDOV01 VALIBAGANDOV02 VALIBAGANDOV03 VALIBAGANDOV04

Zmizel

Ramazan Umarov

Ramazana Umarova odvedla policie přímo z jeho bytu v dagestánském hlavním městě Machačkale 28. dubna 2007 v 8 hodin ráno. Spolu s ním byli zadrženi další dva muži, kteří byli po výslechu propuštěni. Na rozdíl od nich Ramazan beze stopy zmizel.Několik týdnů se jeho rodina pokoušela zjistit, kde se Ramazan nachází. Setkávali se s lidmi, kteří o něm údajně měli nějaké informace, ale bezvýsledně. Policie Ramazanovo zmizení začala vyšetřovat 18. května 2007.

Otec a sestra Ramazana se v prosinci 2007 obrátili na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ruská strana Štrasburku tvrdila, že se během vyšetřování nepodařilo potvrdit ani Ramazanovu smrt ani informaci, že se na jeho zmizení podílely bezpečnostní složky státu. Vyšetřování bylo podle Ruska efektivní. Soudní dvůr ve Štrasburku poukázal mimo jiné na to, že vyšetřování bylo šestkrát přerušeno, a tak bylo krajně obtížné odhalit viníky a pohnat je k odpovědnosti. Po několika letech se rodina uneseného dočkala rozsudku ze Štrasburku – ten Rusko zavazuje k vyplacení 60.000 € kompenzace za porušení několika článků úmluvy o lidských právech, ke kterému došlo při zadržení Ramazana i během vyšetřování jeho zmizení.

Open

UMAROV-thumb UMAROV01 UMAROV02 UMAROV03 UMAROV04

Právnička

Sapijat Magomedova

Sapijat se rozhodla svůj život zasvětit advokacii. Pracuje ve složitých podmínkách v Dagestánu a snaží se vymáhat právo a zákonné postupy pro každého, koho zastupuje. Často se jedná o velice citlivé případy, které jiní právníci odmítají kvůli obavě o své vlastní bezpečí.Během advokátní praxe se setkala s mnoha nepotrestanými nezákonnostmi. Sapijat kritizuje napojení politiků a státních složek na ozbrojené skupiny. Nejpalčivějším problémem státních orgánů a úřadů, je podle Sapijat korupce. Myslí si, že tam, kde je korupce, nemají mocenské orgány možnost zajistit dodržování lidských práv. Beztrestná zločinnost podle ní jen generuje další zločinnost.

Křehká mladá právnička se sama stala obětí násilí, které nebylo dosud potrestáno. Sapijat byla v roce 2010 zbita pracovníky policie, když přišla navštívit svou klientku, která byla zadržena. Po otřesu mozku a dalších zraněních ležela Sapijat tři měsíce v nemocnici se zlomenými žebry a vnitřním poraněním hrudníku. Policie tehdy vyšetřovala dva případy místo jednoho. Za prvé žalobu Sapijat ohledně násilí policistů, ale zároveň i žalobu policistů, podle které je Sapijat sama fyzicky napadla. Trestní stíhání v obou případech bylo uzavřeno s tím, že není možné vyšetřit, kdo koho zmlátil. Sapijat se tedy odvolala ke Štrasburskému soudu pro lidská práva.

Sapijat se o svůj život bojí prý asi jako všichni. Za svou odvážnou práci získala několik mezinárodních cen – vedle motivace k další práci pro ni bohužel znamenají i jistou záruku bezpečnosti.

Open

MAGOMEDOVA-thumb MAGOMEDOVA01 MAGOMEDOVA02 MAGOMEDOVA03 MAGOMEDOVA04

Zastřelen

Magomed Jevlojev

Smrt Magomeda Jevlojeva, majitele opozičního webu Ingushetiya.ru, mnozí považují za další v řadě nejasných úmrtí nepohodlných nezávislých novinářů v Rusku.
Magomed se 31. srpna 2008 shodou okolností ocitl společně se svým „ideovým nepřítelem“, tehdejším prezidentem Ingušska Muratem Zjazikovem, na palubě letu z Moskvy do Ingušska. Už z letadla psal Magomed přátelům a rodině, ať na něj na letišti raději čekají. V roce 2008 se o svůj život bál už neustále.Po příletu byl Magomed hned zatčen a odvezen. Přátelé, kteří čekali na letišti, se vydali za vozy, které Magomeda odvážely. Jedno z vozidel se jim podařilo zastavit. Zjistili, že ve voze jsou muži z ochranky ministra vnitra Musy Medova, který osobně vítal letadlo s prezidentem na letišti. Přátelé, kteří jeli za vozem s Magomedem, následně viděli, jak únosci polomrtvého Magomeda vyhodili z auta před nemocnicí. Zemřel s prostřeleným spánkem na operačním stole.Ke zranění podle oficiálního vysvětlení došlo, když zadržený Jevlojev upadl při potyčce v kabině vozu na pistoli jednoho z pracovníků ochranky. Při vyšetřování trestného činu “zabití z neopatrnosti při nedbalém plnění služebních povinností“ byl obviněn a potrestán jeden z příslušníků ochranky. Ten byl v roce 2010 po zmírnění trestu na dvouleté odnětí svobody zastřelen neznámými pachateli v jedné z kaváren v hlavním městě Ingušska Nazrani.

Open

JEVLOJEV-thumb JEVLOJEV01 JEVLOJEV02 JEVLOJEV03 JEVLOJEV04

Zmizel

Abubakar Cečojev

Zmizení Abubakara Cečojeva v roce 2012 vyvolalo oproti jiným případům zájem až u prezidenta Ingušska Junus-beka Jevkurova. Musel totiž reagovat na stížnost občanů žádající skoncování s únosy. Inguši hrozili, že půjdou do ulic.Dne 22. března 2012 byl Abubakar unesen přímo ze zaměstnání na vodohospodářské stanici v Ingušsku. Kolem deváté večer asi desítka maskovaných mužů pronikla na území vodohospodářského podniku. Přestříhali ostnaté dráty kolem stanice a odpojili elektřinu. Svědky ozbrojeného únosu byli tři Abubakarovi kolegové, ti také rodinu informovali o tom, co se stalo. Rodina se snažila ihned celou věc oznámit příslušným orgánům. Dostalo se jim ale doporučení, ať s oznámením několik dní počkají, jestli se Abubakar nevrátí domů sám.

V ingušské rodině Cečojevů už s nezákonným zadržováním měli zkušenost. Bratr Abubakara, Islam, byl unesen v roce 2001. Unesli ho dokonce i s údajným komplicem, Čečencem Salambekem, kterého podle svých slov nikdy předtím neviděl. Oba byli mučeni a nezákonně převezeni na různá místa v Ruské federaci. Islam nakonec podal žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva. Soud Ruskou federaci odsoudil pro porušení úmluvy o lidských právech. Od podání žaloby Islam z obav o svoji bezpečnost nežije v Ingušsku. Abubakara Cečojeva se dosud najít nepodařilo.

Open

TSECHOEV-thumb TSECHOEV01 TSECHOEV02 TSECHOEV03 TSECHOEV04